Konečně byla kniha v takovém stavu, že ji šlo číst celou a nastal čas na první čtení dětem. Ale aby nedošlo k tomu, že mé vlastní děti zjistí, že jejich otec neumí vůbec psát, rozhodl jsem se jim to zatajit. A s manželkou se dohodl, že budeme tvrdit, že čteme něco z internetu. Nakonec se to ukázalo být jako skvělý nápad, protože jsem tak získal takřka nezkreslený pohled cílového čtenáře a jeho autentické reakce.
JAK NA ČTENÍ DĚTEM
Někdy jsem četl já, ale většinou manželka. Já prý moc spěchám a zvláště menší děti potřebují číst pomaleji, aby lépe stíhaly pochopit text. Ale někdy jsem si bral text zpátky – to když jsem měl pocit, že jen já dokážu správně přednést zásadní scény příběhu. Z našeho společného čtení dětem se postupně stal rituál, na který se celá rodina těšila. Četlo se zásadně o dovolených, aby zážitek ze čtení nebyl přebitý všedními a pracovními starostmi. A pak také, aby tatínek měl dostatek času na poslední úpravy před čtením.
PRVNÍ KAPITOLA
Pamatuji si, jak kluci pozorně poslouchali, bylo to pro ně něco jiného. A jakmile jsem první kapitolu dočetl, ozvalo se kňourání, že chtějí číst dál. Ale přiznejme si to: To chtějí vždycky.
Ale já nechtěl. To dát taky rozum – s textem se musí šetřit, zvláště když to dá tolik práce!
„Tak, co si o tom myslíte?“ zeptal jsem se nenápadně, natěšený na oslavná prohlášení.
„Nic,“ odpovědělo starší děcko.
„Jak jako nic?“ nedal jsem se. „Něco si o tom myslíš, ne? Jako líbilo se to?“
„Jo dobrý.“
„A co se ti na tom zdá dobrý?“
„Je to hezky napsaný.“
„Vidíš,“ otočil jsem se pyšně na manželku. „Říkají, že je to pěkně napsané.“
„Jenom opakují, co slyšeli od tebe.“
A v tom to mám doma výborné: Mí testovací čtenáři se se mnou nemažou.
KDYŽ BYLO DOČTENO
To, že čtu svoje vlastní dílo, zůstalo pro mladšího syna tajemstvím až do konce. Ten starší to prokoukl a po dočtení si příběh přečetl ještě jednou sám – bez zbytečného čekání a prodlev mezi jednotlivými kapitolami. A jelikož bylo dílko testovacími čtenáři nakonec schváleno a manželkou češtinářkou opraveno, nastal čas oslovit nakladatelství. Ale o tom až zase příště.