Po letech usilovné dřiny jsem se rozhodl do TOHO jít a vykřičet TO do světa: Napsal jsem knihu! Je to fantasy kniha pro děti a mládež, jmenuje se Písečníci a bludný asteroid a Vy všichni byste u toho měli být.
PROČ FANTASY KNIHA PRO DĚTI ?
Tuhle knížku jsem napsal proto, že mám rád fantasy a scifi. Jenže když moje děti dorostly do věku, kdy se jim začaly číst delší příběhy, zjistil jsem, že není nic po ruce. Příběhů o čarodějích, hraničářích, dračích jezdcích, upírech a vlkodlacích a kdoví jaké další fantasy jsou plné knihovny. Ale vesmírné dobrodružství pro děti? Existuje vůbec něco takového? Teď už ano!
O ČEM KNIHA JE ?
Příběh je o dětech ve vesmíru a Vy si již nyní můžete na stránkách přečíst celou první kapitolu. Ale na vysvětlení toho, kdo jsou to vlastně ti Písečníci a jakou roli má v příběhu bludný asteroid si budete muset ještě počkat. (Vysvětlení, co to vlastně bludný asteroid je, najdete třeba tady.)
PROČ VLASTNĚ PÍŠU ?
Pokud chcete vědět, jak můj román vznikal, podívejte se na můj blog. Najdete tam povídání o mém psaní a o tom, jak jsem se k napsání své první fantasy knihy pro děti a mládež dostal. Blog budu postupně rozšiřovat a Vy můžete sledovat cestu Písečníků za čtenáři. Třeba jak to vypadalo, když jsem svoji knihu poprvé někomu četl. Nebo jaké mám zážitky z jednání s nakladateli, co je to literární redakce a mnoho dalšího.
JAK TO BUDE DÁL ?
Příběh je již hotový, ale příprava podkladů a výroba knihy ještě nějaký čas zabere. Chcete-li, můžete sledovat moji facebookovou stránku, kde Vás budu informovat o všech novinkách. Nebo se zaregistrujte a můžete si rovnou přečíst další ukázku a i nadále budete mít k bonusovým materiálům přístup. Slibuji, že Váš email nijak nezneužiji a Vaši emailovou schránku nezahltím. A Vám neuniknou žádné novinky nebo třeba zpráva o tom, že se hotová kniha dostává ke čtenářům.
A na závěr krátká ukázka:
KAPITOLA 1 – NOVÁ HVĚZDA NA OBLOZE
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve vysoké suché trávě asi jedenáctiletý kluk. Vychutnával si poslední okamžiky svého snu, takového toho správného snu, ve kterém člověk létá, a neměl ponětí, že tenhle den začnou události, které převrátí jeho život naruby.
A netušila to ani drobná dívenka se školním batohem na zádech kousek od něho, i když pro ni tenhle den už výjimečný byl. Obezřetně se přibližovala ke kraji obřího kráteru vyhloubeného kdysi dávno dopadem planetky a hnědé vlasy spletené do dvou copů jí lítaly sem a tam, jak se rozhlížela do všech stran.
„Tomáši!“
S trhnutím se probudil, ale zůstal ležet a mžoural do vycházejícího slunce. Volal ho někdo, nebo se mu to zdálo?
„Tomáši!“
Posadil se, rukou si prohrábl rozcuchané hnědé vlasy plné stébel trávy a podíval se za hlasem. Uviděla ho a rychlým krokem se vydala k němu. Napodruhé se mu ji podařilo zařadit. Zelenooká holka, co nedávno oslavila sedmé narozeniny a přešla z oddělení malých dětí k dívkám. Měl neblahé tušení, kvůli čemu ho hledá.
Když se přiblížila, vkradla se do jejího kroku váhavost. Zastavila se kousek od něj, pusu pevně sevřenou.
„Co chceš? Nemělas jít už do školy?“ obořil se na ni hruběji, než chtěl. Jestli ji poslali, protože spal venku…
Dívka ztuhla a nejistě se na něho podívala.
„Stal ses mým průvodcem,“ špitla.
„Cože?“ hlesl nevěřícně a v duchu zaúpěl. Kdo to vymyslel, dát mu na starosti malou holku? Holky přece provázejí zase jenom holky. A navíc, vždyť on je prospektorem! V dole hledá nová ložiska, nemůže dělat chůvu malý holce. Podíval se směrem k budovám sirotčince, odkud právě vyrazil hlouček povykujících dětí s taškami na zádech. Přikrčil se, aby ho neviděly. Mohl by se z povinnosti průvodce vykroutit, ale teď zpátky nemůže. Proč jen nešel na večerní setkání?
Dívka si rychle sedla na bobek.
„Neřeknu na tebe, že jsi spal venku,“ zašeptala spiklenecky.
Tomáš si ji měřil zamračeným pohledem. Spát ven chodil často. Před usnutím pozoroval hvězdy, zvláště teď, když se ke slunci blížila Osamělá, jediná dosud známá kometa v soustavě Sigmy. I kvůli ní včera vynechal večerní setkání. Většinou ležel jen tak na zemi v suché trávě. Brával si s sebou věci do školy a ráno vždycky proklouzl na snídani v době, když už byli všichni pryč. Ale jestli se vrátí hned teď, bude všem jasné, kde v noci byl, a dostane trest.
Dívka vytáhla z tašky pomačkaný, ušmudlaný pytlík.
„Vzala jsem ti jídlo, aby ses nemusel vracet,“ řekla a natáhla ruku před sebe.
Tomáš napřaženou ruku naštvaně odstrčil.
„Tebe já rozhodně provázet nebudu!“