„Něco mi přečti,“ řekla mi manželka kdysi v létě. Bylo to v době, kdo moje psaní bylo mezi námi dvěma takové veřejné tajemství. Nemluvili jsme o tom, ale vzhledem k tomu, že se doma válela kniha od Roberta McKeeho, nebylo těžké uhodnout, jaký druh textu ťukám do počítače. Děti byly u babičky nebo na táboře…
Rozhodnutí začít psát se rodilo dost dlouho. Pořád jsem se k tomu nedokázal přinutit. Možná proto, že jsem věděl, co to obnáší. Kolik hodin to sebere a že je to celé na dost dlouhé lokty. A kdybych tušil, že skutečnost bude ještě desetkrát horší, možná bych nikdy nezačal. Jenže tady byla ještě jedna věc: Napsat knihu…
„Ta knížka je opravdu moc dobře napsaná,“ pomyslel jsem si už po několikáté při četbě populární fantasy knihy pro děti a mládež. To bylo někdy na jaře v roce 2011. Tu knižní sérii jsem četl pod záminkou zdokonalení se v angličtině a hlavně ze zvědavosti. A zavzpomínal jsem si na svoje literární pokusy. Třeba na sérii scifi…