Četla jsem se synem všechny 4 dosud vyšlé knihy. Písečníci na mě jsou trochu moc jednoduší, i když syn si oba díly velmi užil. To já pořád řvala, že kdyby Tomáš občas otevřel pusu… No, jo.. moc dospělá.
Jak se vaří drak bylo milé, příjemné čtení s povedeným závěrem. Pěkná oddychovka při čekání na další dobrodružství Tomáše Nebuly.
Spisovatelé se kolikrát ze začátku teprve učí psát a až další díla mají pořádnou páru a propracovaný materiál. Tak jsem brala Písečníky. Že se autorův kumšt časem vybrousí a chytlavý příběh získá ostřejší hrany a propracovanější psychologii postav, uvidíme jejich vývoj a prohloubí se logika zápletek. To vše se ještě může stát, stejně jako u jiných sérií o mladých pro mladé. Jak stárnou, i jejich svět je hlubší, ostřejší a strukturovanější. Ale pak mi došlo, že vyšlí Písečníci i Drak jsou hlavně knihy pro děti a struktura toho materiálu je naprosto adekvátní cílovému publiku. To jen já jsem zhýčkaná dospělá knihomolka a Václavu Dvořákovi prostě křivdím.

Co mě k tomu poznání přivedlo? Já, Finis.
Teprve druhé autorovo dílo, takže na nějaké spisovatelské začátky nelze brát ohledy. Kniha je pro trochu starší děti a opravdu není pro mladší útlocitné povahy, ale s 9tiletým synem jsme ji ve volných chvílích přečetli za pár dní. V posteli za deštivého dne, v autě po cestě na výlet, do noci před spaním… Jediné pauzy byly na záchod a na to, aby si můj Tomáš mohl vyrobit a postavit kulisy nepřátel, kopí a …i v blátě se celý vymáchal. Tak moc prožíval ten příběh spolu s kluky z osady. Já už ke konci ani číst nechtěla, bolely mě oči a hlas vynechával, ale tahle knížka se prostě nedá odložit! Snad jedinkrát jsem se nepozastavila nad tím, že by mi něco nedávalo smysl, že by zápletka nebo její řešení bylo příliš banální, že by se postavy nechovaly dost realisticky (rozuměj psychologicky propracovaně), že by fyzika nebo jen prostorová představivost nějak brnkaly na nervy v nějakém vnitřním nesouladu, který člověka vytrhává z děje.
Naopak jsme si užívali četné nečekané zvraty a velká odhalení, při kterých jsme zalapali po dechu a beze slov na sebe v úžasu zírali. Kniha má skvělé a stabilní tempo, žádná hluchá místa ani neohrabané přechody. Od začátku po poslední písmenko je člověk uchvácen epickou akcí i silným emotivním příběhem.
Ke konci už mi v hlavě hrály scény ze zaručené filmové adaptace hodné Oscarů a po neochotném zaklapnutí zadní vazby knihy jen můžu doufat, že jednou vznikne prequel a my se budeme moci seznámit s bájným Primusem a užít si nové shledání s báječným Tygrem.