Moje druhá kniha pro děti a mládež

Už je tomu více než dva roky (přesně to bylo 5.1.2018), kdy jsem čirému světu (no, bylo to nemnoho lidí na Facebooku) oznámil, že jsem napsal svoji první knihu. Byla to kniha pro děti a mládež Písečníci a bludný asteroid. To už byl text knížky dávno hotový a důvtipný čtenář by se asi hned zeptal, co jsem od té doby vlastně dělal. Dost času jsem věnoval dodělávání knihy, jejím vydáním, propagací a jak už správně tušíte psaním nové knihy. A dnes je tedy ten den D, kdy

PŘEDSTAVUJI  SVOJI  DRUHOU  KNIHU  PRO  DĚTI  A   MLÁDEŽ SVĚTU

Když jsem dopsal Písečníky, automaticky jsem začal pracovat na jejich pokračování. Jenže jsem z nich byl zároveň docela unavený a nebyl si jistý (a jistotu nezažívá spisovatel nikdy), jak je přijmou čtenáři. Děsilo mě, že strávím tvorbou dalšího dílu několik dalších let, abych zjistil, že žádní čtenáři prvního dílu Písečníků nechtějí další pokračování číst. Chtěl jsem se zkrátka od světa Písečníků nějak odreagovat a napsat si něco krátkého, lehkého a hlavně rychlého.

JAK  MĚ  NAPADLO  TÉMA  MÉ  DRUHÉ  KNIHY

Děti se prý rády bojí. Tedy hlavně když jsou v bezpečí doma, pod peřinou a nemusí jít pak potmě do koupelny. Rodiče se bojí už méně rádi. Asi proto, že mají více starostí z reálného světa a hlavně se neustále podvědomě bojí o své děti. A tenhle podvědomý strach byl zřejmě v pozadí snu, který se mi zdál někdy na podzim roku 2016 v době dopisování Písečníků. Sen samotný si už nepamatuji, vím jen, že se v něm podivně ztrácely děti, ale docela dobře si vybavuji úlevu po probuzení, že vše je jen výplod spícího mozku a mí kluci bezstarostně leží ve svém pokoji. Hned jsem si uvědomil, že únosy dětí by byl docela dobrým námětem na příběh.

JAK  SE  VYMÝŠLÍ  KNIHA

Ještě v posteli jsem začal domýšlet, kdo by děti unášel, co by se s nimi dělo a hlavně proč by vše onen dotyčný vlastně dělal. Jedna věc byla jasná od samého začátku – hlavní hrdina se vydá zachránit svého sourozence. Uznávám, že zápletka to není nikterak originální, ale to je málokterý příběh – milostné romány jsou také pořád o tom samém, že. Další záležitosti vznikaly postupně. Jak jsem vytvářel úhlavního Nepřítele, jeho motivaci a svět, kam děti unáší, začalo být jasné, že bude brát jenom kluky. Postupně se přidávaly další postavy, přátelé i nepřátelé, vznikala ústřední skupinka, ale pořád mi v příběhu něco chybělo. Zdál se mi být příliš přímočarý. Z přemýšlení, jak hlavnímu hrdinovi pořádně zatopit, pak vznikla nejlepší postava celé knihy. Její jméno vám ale samozřejmě neprozradím.

PROČ  MI  NOVÁ  KNIHA  ZASE  TAK  DLOUHO  TRVALA

O spisovatelích koluje jistě spousta vtipů, ale ten nejkratší bude „Už to umím.“ Někdy v procesu psaní zkrátka nastala chvíle, kdy jsem si příběh zkomplikoval a výsledný text nakonec není ani krátký, nebyl napsaný rychle a dokončit ho už vůbec nebylo lehké. Těch komplikací bylo více. Musel jsem si ujasnit, pro koho vlastně píšu, jak ho celý pojmout. Problémem také je, že nejsem až tak zkušený, abych ze synopse poznal všechna místa, které ve finálním příběhu budou problematická. Ale o tom až zase někdy příště. Teď vám hlavně musím říct…

JAK  SE  MOJE  DRUHÁ  KNIHA  PRO  DĚTI  A  MLÁDEŽ   JMENUJE

Pracovní název byl Přízraky, ale jak jsem knihu dopisoval, nakonec bylo jasné, že lepší název bude

JÁ,  FINIS

Tak na co čekáte? Běžte si knihu prohlédnout a přečíst si první tři kapitoly. A pokud se zaregistrujete, můžete si jich přečíst rovnou šest.

Kam dál? Třeba na článek o tom, Jak mě s mojí první knihou vyhodili z nakladatelství.