Kdo si přečetl mé předchozí blogy Jak mě mučil literární redaktor a Když je literární redakce hotová, tak už ví, že požadavky nakladatelství jsou mnohdy zvláštní a divoké. Ale autor tohle všechno trpí kvůli jediné věci – chce, aby jeho kniha spatřila světlo světa. A když mu z nakladatelství konečně přijde smlouva, má pocit, že to všechno úsilí a nervy stály za to a že je na dobré cestě. Když otvírá poštu, žádné další úskalí prostě nečeká. Takže, jak vyjednávat s nakladatelstvím ?

DORAZILA  SMLOUVA

Ta smlouva z nakladatelství byla prostě divná. Opravdu. Taková nehotová, neupravená, zkrátka úplně jiná, než smlouvy, které (občas) vidím v práci nebo doma. Tedy, navržené podmínky nevypadaly špatně a jako debutant bych si mohl gratulovat, ale při podrobnějším začtení na mě začal vyskakovat ďábel skrytý v detailech. A protože člověk nemá podepisovat nic, s čím nesouhlasí a čemu nerozumí, poprosil jsem nakladatelství o vysvětlení jednotlivých bodů a požádal o pomoc odborníka.

„To asi stáhli z internetu,“

prohlásil právník a přislíbil smlouvu upravit do normální podoby a zapracovat mé poznámky. A zatímco jsem čekal na úpravy, neustále jsem se sám sebe ptal, zda dělám dobře, když do toho tak rýpu. Ale pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že takovouto smlouvu může někdo myslet vážně a někdo jiný je ochoten ji podepsat. Nakladatelství a veškerá jejich práce na mě až doteď působila velice profesionálně. A nejednou pošlou smlouvu, jejíž text ani nezarovnají do bloku, bez pořádné hlavičky. Plnou formálních i faktických chyb, které odhalím i já jakožto laik.

Působilo to na mě dost podezřele. Nakladatelství, které má za sebou stovky a stovky vydaných titulů, nemá na právníka a používá pro svoje autory amatérskou smlouvu? Je snad tohle něco jako vyjednávací taktika? Nebo mi snad někdo chce tvrdit, že podobné „smlouvy“ mají s tiskárnou, distributorem a s kdoví kým? Třeba i s držiteli práv na překladové tituly? Já jsem zvyklý dělat věci pořádně! Věděl jsem, že po podepsání smlouvy už prostě nic nezmůžu. A navíc – trochu se dohadovat o smlouvě je přeci úplně běžné. Proč tedy nezkusit vyjednávat s nakladatelstvím?

Když přišla smlouva od právníka, trochu mi zatrnulo, jak jiná, rozuměj preciznější, je. Ale po začtení jsem se utvrdil v tom, že až na mé poznámky původní vyznění smlouvy zůstalo a tak jsem smlouvu odeslal.

NAKLADATELSTVÍ  VRACÍ  ÚDER

Odpověď přišla nečekaně brzy, už do týdne, opět po redakční poradě. A já hned věděl, že je zle. Jenže nebylo zle, ale ještě hůř. Protože celá odpověď nakladatelství by se dala shrnout do následujícího:

„Po prostudování Vaší smlouvy jsme zjistili, že nám nedůvěřujete. A proto jsme se rozhodli s Vámi ukončit spolupráci a román Písečníci a bludný asteroid nevydat.“

A bylo to. Žádné vyjednávání, žádné upozornění na to, že takto se to nedělá, nic. Jen oznámení, že nakladatelství se mnou došla trpělivost. V dalším emailu jsem vysvětlil své postoje a bez jakéhokoliv dožadování navrhl osobní schůzku. Marně. Rozhodnutí protistrany bylo konečné a výsledek definitivní: Stal se ze mě neúspěšný spisovatel.

PONAUČENÍ

Někteří čtenáři mých blogů mi vyčítají, že se z nich nic nedozvědí. Ale to ani není mým záměrem – nechci dávat rady, na poli spisovatelském teprve začínám a rozhodně se nepovažuji za odborníka. Prostě se jen dělím o zážitky spojenými s mým prvním románem. Ale pokud nějakou radu přeci jen chcete, tak tady je:

JAK  VYJEDNÁVAT  S  NAKLADATELSTVÍM

Jak tedy vyjednávat s nakladatelstvím? Nijak. Chcete-li vydat svoji knihu, nevyjednávejte. Prostě to podepište, i kdyby to byl cár papíru sebevětší a podmínky sebehorší. Vydávání knih je byznys jako každý jiný – tvrdý. Ale práce spisovatele ,a neznámého zvlášť, není jako každá jiná – pro vydavatele nemá žádnou hodnotu. A soudě podle toho, jak nakladatel odepsal práci svých redaktorů, bude to s jejich prací podobné. A jestliže něco nemá žádnou hodnotu, není k tomu zapotřebí ani pořádná smlouva. Nestěžuji si, nepláču, konstatuji skutečnost. 

ZÁVĚR

Neptejte se mě, které nakladatelství se mnou takhle zametlo. Nepovím Vám to. Tohle není příběh o zlém nakladateli a chudáku spisovateli. Je o mé knize a ještě nekončí…

Kam dál? Třeba na začátek toho, jak jsem sháněl nakladatelství Jak oslovit nakladatelství. Nebo na úplný začátek příběhu o tom jak Písečníci a bludný asteroid vznikali. Anebo si přečtěte první dvě kapitoly románu, abyste věděli, jestli celá knížka bude stát za přečtení. Nechcete-li přijít o to, jak to bylo a bude s Písečníky dál, můžete se zaregistrovat nebo mě sledovat na mém FB profilu.