Rozhodně si o sobě nemyslím, že potom co jsem dokončil svůj první román a druhý píšu, už můžu dávat rady jak na psaní nebo jak napsat dobrou knihu. To vůbec ne. Chci se jen podělit o svoje zkušenosti, které jsem získal, když jsem se spisovatelské řemeslo učil já.
INTUITIVNÍ AUTOR
Někteří lidé si myslí, že psát román není žádná práce, že je to jednoduché. Jejich představa je asi taková, že takový „spisovatel“ dostane nápad, chvíli ho nosí v hlavě a pak si sedne za počítač/psací stůl a rovnou píše, co mu na mysl přijde, dokud to nemá hotovo.
Popravdě, někteří psavci to tak opravdu mají, a pak se ptají, zda to mají po sobě vůbec číst a rovnou by s tím do nakladatelství. Takovéto „knihy“ ale ve knihkupectvích většinou nenajdete. Ve skutečnosti takzvaní „intuitivní autoři“ tvoří drtivou část spisovatelů neúspěšných. Těch, co mají ten vzácný dar, že mohou tvořit, aniž by přemýšleli nad tím, jak tvořit, a výsledek pak stál opravdu za přečtení, je naprosté minimum.
Úspěšní autoři se ponejvíce rekrutují z lidí, kteří vědí, nebo alespoň tuší, jak má dobrý příběh vypadat. Jinými slovy – ovládají řemeslo a vědí, jak dobrou knihu napsat. A ovládat řemeslo znamená, že vlastní psaní není ani tak o „datlování“ do klávesnice, jako spíše o přemýšlení nad příběhem. Lámání si hlavy jak příběh vymyslet a postavit, aby pak čtenáře nepustil, chytl ho za srdce a vyždímal z něj nějaké emoce.
JAK SE PSALI PÍSEČNÍCI
Když jsem začal psát Písečníky, tušil jsem, co dnes už s jistotou vím: Nejsem intuitivní autor. Takoví autoři to mají poměrně jednoduché. Tvoří, aniž by pořádně věděli jak, a příliš nehloubají nad tím, jaký má ta která část textu význam pro celý příběh. Zkrátka píšou, co jim zrovna na mysl přijde a výsledek je rychle na světě.
Já jsem vlastně začal psát stejně, i když jsem tak nějak tušil, že nejdříve je třeba začít tvořením prostředí a postav. Jak jsem se ale více a více nořil do příběhu a začal psát vlastní text, tak nějak mi přišlo, že to pořád není ono. A začal se pídit po radách, jak napsat dobrou knihu. Těch rad se dá na internetu najít spoustu a určitě stojí za to si je přečíst. Ale jen rady z internetu zdaleka nestačí.
Je možné si zaplatit kurz tvůrčího psaní. Existuje jich přehršel. A pro ty, co je vedou je to určitě dobrý způsob jak si vydělat peníze. Ale pochybuji o tom, že někoho skutečně naučí psát. A protože já jsem klasický samouk, hledal jsem nějakou učebnici.
UČEBNICE TVŮRČÍHO PSANÍ – ANEB JAK NAPSAT DOBROU KNIHU
U nás jsou dost známé knihy Markéty Dočekalové Tvůrčí psaní pro každého. Vyšly snad již tři díly v několika vydáních, ale můj osobní názor je, že existují daleko lepší učebnice. Třeba Kurz tvůrčího psaní od Evy Musilové. Existují dva díly: 1 aneb Jak psát hezky česky zaměřený především na jazykovou a stylistickou část psaní. A díl 2 aneb od fejetonu po román zabývající se literárními útvary. Za pozornost stojí i u nás vyšlá kniha Jak napsat bestseller: Tajemství úspěšného psaní, kterou napsala Celia Brayfieldová.
Pro mě se nakonec tou učebnicí, ve které jsem řemeslo pochopil, stala Story: substance, structure, style, and the principles fo screenwriting, napsal Robert McKee. Ta kniha je sice o psaní scénářů, ale to vůbec nevadí. To podstatné je, že na mnoha příkladech vysvětluje, co je podstatou opravdu dobrého příběhu, jak udržet napětí a divákovu či čtenářovu pozornost.
SYSTEMATICKÝ AUTOR
Po přečtení knihy Robert McKeeho jsem, alespoň doufám, pochopil, jak napsat dobrou knihu a pomalu se ze mě stal autor druhého typu: Systematický autor, který se v textu neustále nimrá, pořád nad ním dumá a tisíckrát ho přepisuje.
Protože tvůrčí psaní totiž není ani tak o psaní textu, jako o jeho neustálém přepisování a vylepšování. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Písečníky jsem přepisoval tak dlouho, až jsem vyseděl důlek. Ale o tom až někdy jindy.
