Minulé blogy jsem se zabýval samotným psaním, hledáním toho pravého nakladatelství a jeho oslovováním. Kdo si přečetl můj blog Když nakladatelství odpoví, už ví, že to moje si vyžádalo, aby můj rukopis ještě prošel literární redakcí. Tedy, aby ho viděl literární redaktor.
KDO JE TO LITERÁRNÍ REDAKTOR
Redaktorka, která vás objeví a vyžádá si vaši knihu, je v podstatě taková dobrá víla: Má ráda svého autora a miluje jeho knihu. Také literární redaktor je někdo, kdo vám na začátku napíše něco velice pozitivního.
„Dostal se ke mně coby redaktorovi rukopis románu Písečníci a bludný asteroid. Předně, je to zábavná a čtivá knížka — na níž bude radost pracovat.“
Ale to je jen úskok…
Protože potom se ukáže, že literární redaktor je vlastně takový zlý skřítek, otravný učitel a záludný nepřítel, kterému jste ukradení, vaše dílo nenávidí a hodlá ho zničit.
LITERÁRNÍ REDAKCE ZAČÍNÁ
Alespoň tak mi to připadalo, když jsem dostal první reakci na svůj román. Tedy ne u všeho. O některých nedostatcích, rozuměj prohřešcích vůči dramatu, jsem věděl už předtím, ale zčásti jsem je nepovažoval za důležité a zčásti už neměl sílu je řešit. Šlo hlavně o případy, kdy se některé postavy příběhu vyskytují jen v první polovině příběhu, ale už ne v závěru, nebo naopak. Ale některé nápady a připomínky mi připadaly, jako by snad pan redaktor můj rukopis ani nečetl. Tedy četl, ale nerozuměl. Nebo rozuměl, ale hodlal ho celý překopat a vytvořit zcela jiné dílo. Co jiného jsem si měl myslet, když literární redaktor mimo jiné navrhoval, abych (v podstatě) vyzradil pointu celého příběhu hned na začátku?
JE TO BOJ
V tu chvíli jsem musel jako autor na všechny výpady reagovat, bránit svůj text a hlavně přejít do útoku – přepisovat a dopisovat, ohýbat text, všemožně kličkovat a uhýbat dalším výpadům. Zkrátka napřít veškeré své intelektuální síly, abych redaktorovi vyhověl a přitom udržel soudržnost díla, které hrozilo, že se mi po zásahu redaktora rozpadne pod rukama. Udržet vyznění knihy a všechny ty změny provést tak, aby to nenarušilo mé pozdější plány s případným pokračováním. A udělat to tak, aby všechny změny byly k lepšímu a dopisované odstavce ještě zdůrazňovaly psychologii a motivaci jednotlivých postav. Jenže když jsem tím vším prošel a myslel jsem si, že mám vyhráno, projevila se další, ještě hrůzostrašnější vášeň každého literárního redaktora:
ŠKRTÁNÍ
Literární redaktor škrtá rád a škrtá hodně. Škrtá věty, škrtá odstavce, škrtá nedůležité postavy, škrtá celé scény (hlavně ty vtipné a zábavné a potom ty, co jste si jako autor obzvláště oblíbili). A při tom všem škrtání je mu úplně jedno, že z textu mizí důležité informace, ztrácí se souvislosti a text je jak ementál. A zatímco redaktorovo škrtnutí, respektive zmáčknutí klávesy „Delete“ je otázkou okamžiku, autorovi trvá mnohdy celé hodiny a dny, než všechnu tu škodu v textu napraví.
A když už má autor konečně hotovo, přijde mu další pokyn, se kterým si prostě neví rady. Třeba když literární redaktor vyškrtne půlku stránky a do poznámky uvede pokyn: „popis zkraťte na půl věty“.
JE „HOTOVO“
Autor si vlastně nemůže oddechnout ani ve chvíli, kdy literární redaktor prohlásí, že co se týče jeho, je hotovo. Protože pak přijdou další, ještě záludnější požadavky od jiných lidí z nakladatelství. Ale o tom až zase příště…
Kam dál? Třeba na předchozí blog Když se ozve nakladatelství nebo Jak oslovit nakladatelství. Nebo na úplný začátek příběhu o tom jak Písečníci a bludný asteroid vznikali. Anebo si přečtěte první dvě kapitoly románu, abyste věděli, jestli celá knížka bude stát za přečtení. Nechcete-li přijít o to, jak to bylo a bude s Písečníky dál, můžete se zaregistrovat nebo mě sledovat na mém FB profilu.
POZNÁMKA NA KONEC
Abych literárnímu redaktorovi zase tolik nekřivdil: literární redaktor jen říká, co se mu nelíbí a naznačuje směr, kterým věci změnit. Vymýšlení a realizace samotné úpravy je zcela na autorovi a je jen na něm, jakým způsobem označený „nedostatek“ odstraní. V mém případě se v rukopisu změnily sotva 4% textu. Ale díky tlaku, který na mě byl vyvinut, to byly téměř vždy změny k lepšímu. Zkrátka – pokud je literární redaktor schopný a k dílu samotnému vnímavý, celý tenhle „oponentský proces“ textu prospěje.