Kupte si mé knihy. Poštovné a balné je v mé režii. A dopravu máte ZDARMA!
Děti, které nečtou, nemají slova vizuálně zafixovaná. Mají úzkou slovní zásobu a mizerné vyjadřování. A co je nejhorší – chybí jim svět fantazie. Jenže knížky děti nebaví. Raději si sednou k televizi nebo k internetu, tedy médiím, která jsou založena na obraze a tím pohodlnější pro vnímání. Představivost profesionálních výtvarníků unese dítě do fiktivního světa filmů a online her daleko snáz.
Kniha těžko může v zábavnosti konkurovat zábavným videím na Youtube nebo patnáctisekundovým klipům na Tiktoku. Jenže při sledování videí a hraní her je dítě pouhým konzumentem. Nenamáhá si vlastní hlavu, nerozvíjí své schopnosti. A také mlčí. Ztráta schopnosti komunikace a porozumění je jen dalším důsledkem. A to nemluvíme o roztěkanosti, kterou online média přinášejí.
Pamatujete, jaké to bylo, když jsme v dětství hltali své oblíbené knihy? Jak jsme byli vzrušení z každé další stránky? Pamatujete na napětí, jak to dopadne s našimi oblíbenými hrdiny? Jak jsme toužili po pokračování příběhu, který jsme dotvářeli ve vlastní fantazii? Jak nás neodkladné nutkání nutilo číst třeba i ve škole pod lavicí, v autobuse či vlaku (až jsme zapomněli včas vystoupit) nebo v noci s baterkou pod dekou, až nám rodiče (v dobrém) hubovali?
Pokud Vaše děti nečtou, tohle nezažijí. A také budou mít horší studijní výsledky, protože budou hůře rozumět psanému textu. Možná máte doma malého génia excelujícího v matematice, ale jak uspěje při přijímačkách, když neporozumí položené otázce?
"Dobrý den, pane Dvořáku. Děti mi knížku čtou během hodin matematiky pod lavicí, chci tím naznačit, že je chytla. Můžu poprosit o soukromé objednání ještě jednoho výtisku pro sebe?" Ředitel malé ZŠ
Až do třetí třídy se o četní docela obstojně postarají učitelé. Děti musí denně číst, vést čtenářské zápisky. Jenže ve čtvrté třídě paní učitelka poleví, nebo nastoupí jiná, dítě objeví digitální svět a se čtením je konec. Teď musí nastoupit aktivní rodič.
Jak přivést děti ke čtení? Možná jste to už zkoušeli. Třeba tím, že jste ke čtení vytvořili prostor. Vysvětlili jste dětem, jak škodlivé jsou všechny obrazovky a displeje před spaním, ale „dovolili“ jim po osmé či deváté večer jenom číst. Možná to stačilo, ale v mnoha případech se děti ne a ne začíst. V tu chvíli jste možná zkoušeli své ratolesti „rozečíst“. Vzali jste knihu, že jim budete číst.
"Dcera se do knížky nesmírně začetla. Zaujmout desetiletou holčičku tak, že do jedenácti večer čte, a pak nemůže usnout, jak je plná zážitků, je báječné (nevím tedy, co říká paní učitelka na ospalé dítě ve škole). Je asi na 290. straně a moc a moc prosí, aby jste napsal pokračování." Veronika M.
Udělali jste to nejlepší možné. Čtení s dětmi nebo předčítání je totiž chvíle souznění a sblížení, u dětí rozvíjí empatii a důvěru. Je jedno jestli jim je osm, deset nebo dvanáct, poslouchat můžou i mrňata. Jenže jakou knihu vzít?
Možná jste to také zažili: Koupili jste nablýskanou knihu, která stála čtyři stovky, abyste doma zjistili, že jste se napálili, protože papír je tlustý, písmena obří a čtení sotva na hodinu. A někdy to bylo ještě horší – příběh byl plytký, povrchní, prvoplánovitý a hloupý, jako by snad autor považoval za hloupé i děti.
„Písečníky jsem začala číst se svou dcerou a děj mě zaujal natolik, že jsem knihu po večerech hltala napřed, abych se dozvěděla, jak se bude příběh dál vyvíjet a jak skončí. S dcerou teď pokračuji ve společném čtení knihy a bavím se u ní stejně, jako když jsem ji četla poprvé, jen s tím rozdílem, že si víc užívám detaily.“ Z databáze knih.
Některé dnešní knihy vypadají, jako by chtěly konkurovat mobilům, online hraní a zábavným videím napřímo – také tak křiklavé a roztěkané. Ale to nikdy nebude fungovat. Čtení knih představuje úplně jinou zábavu – klidnější, podněcující fantazií, nutící k zamyšlení. A také rozšiřující obzory – knihy pro děti a mládež mají být chytré. Tak akorát, aby je chápaly děti a pokud zrovna něčemu nerozumí, jsou tady rodiče, aby jim potřebné dovysvětlili.
My – dnešní rodiče – jsme takové knihy měli. Jenže Jules Vern, Karel Maye a další již dávno nežijící autoři minulého a předminulého století dnešní děti mnohdy nezaujmou.
Naše děti potřebují knihy, které chytnou a už nepustí.
Naštěstí pro Vás právě takové knihy existují. Knihy, které nejsou hloupé. S příběhy, které můžou poslouchat i sedmiletí, číst devítiletí či starší a ve kterých si svoje najdou i dospělí. Knihy, které nabídnou mnoho hodin zábavného, strhujícího a přitom chytrého čtení. Příběhy, které chytnou za srdce a se sympatickými hrdiny, se kterými se malí čtenáři můžou ztotožnit. Knihy, které nebudou chtít odložit ani Vaše děti, ani Vy samotní.
Knihy s nádhernými ilustracemi a na kvalitním papíře. Knihy krásné tak, že je budete chtít mít doma. Ne proto, aby stály na poličce a zdobily (to také budou), ale proto, že je budete chtít číst více než jednou a potom si koupíte další výtisk, abyste s nimi obdarovali své přátele a známé.
Nabízím Vám své dvě knihy, které právě takové jsou:
"Nemůžu si pomoct a neustále si říkám - kdyby tohle nebyla česká kniha, už se o ní mluví ve všemožných novinách, nakladatelé se perou o práva na vydání a svět se nechává unést dalším velice slibným příběhem, v němž si snad každý najde to své." Vlasta Řenčová, knižní blog Vysvobozená.
Že by o svých knihách dokázal takhle básnit každý? Že mě vůbec neznáte?
Jmenuji se Václav Dvořák, jsem vysokoškolský profesor a také táta dvou kluků. V posledních několika letech se věnuji psaní a vydávání knih pro děti a mládež.
A podle všeho to nedělám vůbec špatně. Obě mé knihy byly zařazeny do výběru Nejlepší knihy dětem (sestavují odborníci na literaturu pro děti a mládež) a staly se tak oficiálně doporučenými pro děti daného věku.
Ano, čtete dobře – zatím mám „jenom“ dvě knihy. Proč? Protože na každé z nich pracuji několik let, tak dlouho trvá stvořit knihu, kterou si zamilují čtenáři všech věkových skupin. Posuďte sami:
"Na tom, jak si Václav Dvořák vyhrál s textem je vidět, že si vše dobře promyslel a věnoval velké úsilí, aby příběh dotáhl takřka k dokonalosti. Propracované charaktery postav, či jejich duševní vývoj, za což by měl Václav Dvořák zaručeně dostat pochvalu, protože to se mnohdy nepodaří ani mnohem zkušenějším autorům. Nebo za skvěle vykreslené prostředí, díky čemuž se vám bude příběh odehrávat přímo před očima. Prostě tato knížka má velký potenciál, který zaujme jak mladší čtenáře, tak i ty starší." Eliška Richterová, Knižní svět
Dvořákův román Já, Finis vyniká dynamickým, místy vyloženě akčním dějem a výtečně modelovanými postavami, v nichž nescházejí hrdinové, slaboši a zrádci. A také promyšlenou kompozicí, v níž se střípky souvislostí postupně skládají v plastický obraz velkolepého ohrožení (a záchrany) planety a lidstva.
Knihu hodnotím 95 %. Pokud máte rádi příběhy pro mladší děti, Harryho Pottera a nebo máte v rodině malého milovníka knih anebo vesmíru, musíte tuhle knihu mít! Já opravdu nevím, co knize pořádně vytknout... Neskutečně se mi líbila a zatím je mezi deseti nejlepšími kousky tohoto roku. Byla kouzelná a strašně jsem si její čtení užívala.
Kniha Písečníci a bludný asteroid je příběh, který upoutá nejednu dětskou i dospěláckou duši. Panu Dvořákovi se zde podařilo něco na Českou kotlinu nevídaného. Vytvořil příběh do kterého vplujete, budete slzet, vztekat se, zadržovat dech a užívat si ho spolu s jeho hlavním hrdinou.
Pro mě, jako zkušenou čtenářku, byli Písečníci neskutečně milým zpříjemněním několika večerů a věřím, že dokáží nejednu dětskou duši inspirovat a motivovat ke čtení. Hrozně moc Písečníkům fandím a pokud se vše podaří a vyjdou v papírové podobě, určitě si jeden výtisk pořídím do naší rodinné knihovny.
Nemůžu si pomoct a neustále si říkám - kdyby tohle nebyla česká kniha, už se o ní mluví ve všemožných novinách, nakladatelé se perou o práva na vydání a svět se nechává unést dalším velice slibným příběhem, v němž si snad každý najde to své.
Ráda bych se s vámi podělila o svůj názor na toto bezpochyby výjimečné dílo: Písečníci a bludný asteroid je nádherná knížka se zajímavým nápadem, promyšleným příběhem a milými hrdiny pro věkovou skupinu mezi jedenácti a patnácti lety, ale nadchne i starší. Autorovi bych moc přála, aby jeho kniha brzy vyšla v papírové podobě.
Příběh byl krásný a napínavý. Nemohla jsem se odtrhnout a musela jsem číst dál a dál, dokud jsem nenarazila na poslední list knihy a příběh se nerozplynul jako nic. Popisy byly tak realistické, až jsem měla pocit, že příběh sama prožívám.
Rukopis Písečníci a bludný asteroid jsem přečetla s chutí, v podstatě na jeden zátah. A musím říct, že se mi zatím nic podobného do ruky nedostalo (z českých nabídek). Věřím, že z textu vznikne skvělá knížka.
Dostal se ke mně coby redaktorovi rukopis románu Písečníci a bludný asteroid. Předně, je to zábavná a čtivá knížka — na níž bude radost pracovat.
Na druhý pokus se mi Písečníci a bludný asteroid moc líbily. Jak podoba knihy, ilustrace tak i děj. Začetla jsem se po několika málo kapitolách, a cílovou rovinku v podobě 120 stran jsem zvládla jedním dechem. Mohl za to jak sympatický Tomáš, napínavost děje, tak i promyšlené vesmírné dobrodružství, ze kterého se vyklubala pořádná jízda. Zkrátka a jednoduše, milé překvapení!
Titul doporučuji převážně začínajícím čtenářům, ale i dospělým, co hledají nějakou oddechovku. A nenechte se vyvést z omylu - knížka se může líbit i holkám.
Ač věkem rozhodně nepatřím do cílové skupiny, neskutečně jsem se bavila. Rozhodně jsem neměla pocit, že čtu debut, ale knihu ostříleného spisovatele. Provedení na jedničku. V dnešní době se jedná o jeden z nejzábavnějších, nejčtivějších sci-fi počinů současné české literatury a neměl by vám uniknout.
Při čtení jsem si úplně představovala, jaké by to bylo v dětství, když bychom všichni za každou věcí viděli hned nějakou záhadu a dobrodružství, jak by dospělí byli nepřátelští a jak by nám nechtěli všechno říkat. A když si představím, že bych knihu četla v deseti letech, asi bych z ní byla neskutečně nadšená.